Profesor Henry Markram (ročník 1962) je šéfem Blue Brain Projektu a vedoucím laboratoře LMNC - Neural Microcircuitry Laboratory na École Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lózán. Vystudoval universitu v Kapském Městě. Svoji PhD práci, ve které se zabýval souvislostmi mezi acetylcholinem a mechanismy paměti, obhájil na Weizmannově vědeckém institutu v Izraeli. Poté strávil nějaký čas ve Spojených státech studiem iontových kanálů synaptických váčků na Národním institutu zdraví. Pak přešel do laboratoře Berta Sakmanna na Institutu Maxe Plancka v německém Heidelbergu, kde objevil krátkodobé navyšování vápníku v dendritech vyvolávané podprahovými excitačními potenciály. Zde také začal hlouběji studovat propojení mezi neurony a velmi detailně přitom popsal především propojení páté vrstvy pyramidových neuronů.

Byl první, kdo modifikoval přesné milisekundové relativní časování jednotlivých pre- a post- synaptických akčních potenciálů k odhalení vysoce přesného učícího mechanismu mezi neurony, který tkví v tom, že dlouhodobá modifikace synaptické účinnosti, tedy schopnosti udržet spojení mezi dvěma neurony, závisí na časovém rozložení presynaptických a postsynaptických akčních potenciálů. Tento mechanismus je znám pod zkratkou STDP z anglického Spike Timing-Dependent Plasticity.

Henry Markram byl později jmenován docentem na Weizmannově vědeckém institutu, kde začal systematicky rozebírat sloupce neokortexu resp. šedé kůry mozkové. Odhalil, že synaptické učení může mít za následek spíše změny v synaptické dynamice resp. v redistribuci synaptické účinosti, než pouhé změny síly jednotlivých spojů. Objevil také celé spektrum nových principů řízení mikroobvodových struktur a funkcí v neokortexu. Na základě vynořující se dynamiky mikroobvodů v neokortexu vytvořil společně s Wolfgangem Maassem teorii kapalného počítání neboli výpočetních procesů s vysokou mírou neuspořádanosti mikroskopických stavů založených na kapalném stavovém automatu, což je podobný výpočetní konstrukt jako neuronová síť.

Od roku 2002 působí ve švýcarském Lózán na École Polytechnique Fédérale, kde stál u zrodu Brain Mind Institutu, jehož se stal ředitelem. Zároveň se zde stal šéfem Centra pro neurovědy a technologie a vedoucím laboratoře LMNC - Neural Microcircuitry Laboratory. Zde pokračuje ve svém úsilí rozluštit zapojení sloupců v šedé kůře mozkové a zároveň se zde podílí na vývoji nástrojů pro souběžné sledování a nahrávání mnoha neuronů najednou, které kombinují na jedné straně jemné mechanické svorky pro sledování a stimulaci elektrické aktivity s laserem, chemickým zobrazováním a genovou expresí na straně druhé.

V roce 2005 stál u zrodu projektu Blue Brain Project, jehož cílem je vytvořit syntetický mozek savce pomocí tzv. reversního inženýrství. Henry Markram je ředitelem tohoto projektu, který k výpočtům využívá superpočítač Blue Gene od IBM. Před několika lety již dokázali simulovat činnost jednoho neokortexového sloupce krysího mozku. Markram poté v rozhovoru pro BBC v dubnu 2009 na dotaz, kdy očekává možnost simulování lidského mozku, prohlásil: „To není otázka času ale peněz. Technologie jsou dnes tady. Záleží pouze na tom, jestli to společnost bude vyžadovat. Bude-li to chtít do deseti let, budeme to mít do deseti let. Bude-li to chtít za 1000 let, můžeme počkat.“

Henry Markram získal řadu ocenění a publikoval přes 75 prací.